Vzpomínky pana Kincla
Krátká vzpomínka pana Kincla, který jako kluk prožil svá školní léta v Hrušově u Koblovského jezu na Odře. Jeho otec pracoval na stavbě jezu a po dokončení jej obsluhoval. Jezný se svou rodinou bydlel ve služebním domku, který sloužil při stavbě jezu jako kancelář vedoucího stavby.
Jednou z povinností jezného, mého otce, bylo měření pilířů jezu. Před služebním domkem byl kontrolní sloupek, od kterého se měření provádělo. Otec byl s teodolitem umístěným na kontrolním bodě a protože nebyl žádný pomocník, tak jsem já jako kluk musel měřící tyč na měrném bodě v přední části pilíře podržet. Navíc tyto kontroly prováděli pravidelně dvakrát za rok pracovníci Ředitelství vodních cest v Praze. Jmenovali se Dvořák a Mejstřík. Oba bydleli v Praze a do Hrušova přijížděli na služební cesty. Kromě toho se provádělo občasné měření podél toku Odry ( dělalo se to po pravém břehu) měření. Propad díky poddolováním byl patrný i v okolí. Část původní cesty ve směru na Bohumín viditelně klesala, stejně tak místní hřbitov ( dnes je tam skládka ), ten byl 200 m od zdymadla po pravé straně cesty do Bohumína. Nedaleko zdymadla asi 200 – 300 metrů byla postavena čerpací stanice, která byla vždy v provozu, když nastal větší průtok vody v řečišti. Stanice zabezpečovala čerpání odpadních vod z chemické továrny.
Snad ještě za zmínku stojí situace koncem roku 1944 a v jarních měsících roku 1945. Tehdy bylo německým velitelstvím nařízeno spustit stavidla, aby se co možná nejvíce zvýšila hladina vody. Účelem bylo ztížit přechod řeky Odry pro osvobozující armádu ze směru od Hlučína a Opavy. Protože stavidla byla delší dobu spuštěna zanesla se bahnem a štěrkem. Po osvobození nebylo možno stavidla vyzvednout a snížit hladinu vody v Odře. Na odstranění tohoto nánosu byli nasazeni zadržení němečtí občané z Hrušova a okolí. Ti pak pomocí dlouhých bidel z lodí uvedené nánosy uvolňovali, aby bylo možno stavidla vyzvednout. Celá akce trvala několik dnů.
Dlouhodobě zvýšena hladina vody v řečišti měla negativní vliv na některá obydlí v okolí. Projevovalo se to zvýšením hladiny spodní vody a tím zaplavováním sklepů. Byly z toho dost nepříjemné výpady proti jeznému, kterému se tato situace dávala za vinu. Po roce 1948 jsme se odstěhovali do západních Čech.
Následující informace je převzata z knihy "Povodí Odry" autora Ing. Otoo Brosche. Při stavbě jezu však nebyly respektovány námitky báňských firem k jeho umístění. Již válečná těžba uhlí začala zasahovat pod Odru a Ostravici. To bylo důvodem k poklesům jezu, čímž se stal překážkou odtoku vody. Zintenzivněním těžby po válce se situace dále zhoršovala, takže v r. 1958 bylo rozhodnuto o zrušení jezu. Ocelová konstrukce byla nejdříve trvale vyzvednuta a v roce 1970 byla demontována. Posléze byly odstraněny i betonové pilíře.